Natáčení Soudkyně Barbary - 1. část

26. dubna 2016 v 18:28 | Kath |  Filmové projekty
Tak jsem konečně skoro po roce došla k závěru, že by možná nebylo špatné napsat něco o mém úplně prvním natáčení... :D




Jak už jsem zmiňovala, tohle bylo mé první natáčení a první (a doposud taky poslední) mluvená role (před kamerami, v divadle něco melu pořád :D ). Začnu tedy úplně od začátku.

Je už to nějakou dobu zpátky, takže si už nepamatuju přesná data (a proto je vynechám - jediné, co vím je, že mi tehdy bylo 16). Každopádně jednoho dne se na stránce, kde castingové agentury zveřejňují své nabídky, objevila jedna, která mě zaujala (od agentury Face Hunters). Hledali lidi do nového seriálu ze soudního prostředí, přičemž nezáleželo na věku. Co však požadovali, byly herecké zkušenosti, které jsem (kromě divadla) měla nulové. Přesto jsem jim však napsala, poslala fotky... Prostě standardní postup :D A asi za týden mi přišla pozvánka na casting.

Před castingem jsem chvíli čekala, protože už tam bylo pár lidí přede mnou, ale alespoň jsem se mohla psychicky připravit. Abych pravdu řekla, měla jsem trochu výčitky, že jsem tam jela. Když jsem tam tak seděla a čekala jsem, až mě pozvou na pohovor, stále jsem přemýšlela nad tím, co tam vlastně dělám. Byla jsem si jistá tím, že mě tam nemůžou vybrat a to z mnoha důvodů - nejsem ani hezká, ani moc chytrá a silně pochybuji o tom, že mám nějaké charisma, tak proč by mě měli vybírat?

Dovnitř jsem šla už s jistotou, že se tam nedostanu. Nejprve si mě jako obvykle vyfotili, pak jsem se musela představit na kameru. No a následně přišla otázka, která je noční můrou každého castingu: "Umíte improvizovat?"

Huh?!

Asi mi chvíli trvalo, než jsem odpověděla. Improvizovat? A bez přípravy? Ne... Ne! NE! znělo mi v hlavě. "Ano," odpověděla jsem. No co, když už jsem tam byla, tak to alespoň zkusím, no ne? Překvapivě to šlo celkem dobře. Ta paní, která se mě předtím ptala na otázky, teď byla jakože soudkyně a já jsem měla hrát dceru, o kterou se soudí rozvádějící se rodiče. Jak jsem řekla, šlo to celkem hladce, něco jsem si vymyslela a bylo to...

Rozloučili se se mnou s tím, že se mi "určitě ozvou". Jo, pomyslela jsem si, to říká každý a vždycky. Vrátila jsem se domů a nějak jsem na to celé po pár dnech zapomněla.

Asi po dvou týdnech mi přišel email se scénářem a s informací, že ve středu se natáčí a že mám být v úterý večer v Praze (byla neděle, mimochodem). Dost mě to překvapilo, protože (jak jsem řekla) jsem na to tak trochu zapomněla. Scénář měl asi čtyřicet stran, moje postava byla nehorázě ukecaná, pořád všem skákala do řeči, takže jsem měla nejvíc textu a to jsem se všechno musela naučit do úterý. Úžasné! Můj text byl navíc ve slovenštině, protože se původně jednalo o slovenský seriál (který můžete na Slovensku sledovat pod názvem Soudní síň).

Dostala jsem roli osmnáctileté matky (jo, čtete dobře). Porodila jsem v šestnácti a nedokázala jsem se postarat o svou dceru, proto se se mnou soudila vlastní matka, která ji chtěla do péče. Moje postava chlastala, kouřila, fetovala, se sexuálním životem začala ve třinácti... Celá já :D No co, záporáci se hrají nejlépe.

Celý večer jsem překládala scénář (pravda, ze slovenštiny to nebylo tak hrozné) a snažila jsem se to učit ještě v pondělí ve škole, ale moc to nešlo. Však to znáte - kamarádky a informace, které si nezbytně potřebujete sdělit, učení se na písemky, na které jste se nestihli naučit večer předtím... :D A pak není divu, že na scénář není čas.

Odpoledne jsem to taky nestihla, protože jsem se dívala na Soudkyni Barbaru, abych měla alespoň trochu představu o tom, co to obnáší. Abych byla upřímná, dobrovolně a za jiných okolností bych se na to asi nedívala :D Prostě to není úplně můj vkus. Seriál samozřejmě řeší i zajímavé kauzy, ale mně moc nebaví sledovat, jak po sobě lidi křičí a nadávají si u soudu... To se raději podívám na Hru o Trůny :D No co, první role si člověk nevybírá. A tahle byla celkem dobrá příležitost.

Scénář jsem se tedy učila ve vlaku do Prahy v úterý ráno (z ČT jsem odjížděla v osm). S ostatními jsme se měli sejít až v šest večer a pak jsme měli jet do Bratislavy (kde se seriál až doposud natáčel). Takže jsem měla spoustu času. Sice jsem ve vlaku seděla vedle jakéhosi neznámého cizince, který do mě hučel po celou dobu jeho cesty i přesto, že viděl, že se musím učit (naštěstí v Olomouci vystoupil, takže jsem se to nakonec nějak naučila). Nakonec jsem scénář uměla slovo od slova, přece jen to byla má první role a já jsem si nesměla dovolit udělat chybu. Bylo však hrozně důležité, aby své texty uměli i ostatní, hlavně má "matka" (herečka, která hrála mou matku - samozřejmě to ve skutečnosti není moje mamka, ale tady jí tak prostě budu říkat :D ), protože mé odpovědi byly závislé na jejich a bez toho bych prostě neřekla to, co jsem říct měla. Takže jsem se modlila, aby to uměli i ostatní.

V Praze jsem měla asi šest hodin času, takže jsem jen tak chodila po Václaváku a trochu jsem nakupovala. Potkala jsem tam dva nové kamarády z Londýna. Chtěli vědět, kde je nějaká kavárna a nějak jsme se dali do řeči... :D Jeden z nich mi napsal svůj facebook na scénář, protože to byl jediný papír, který jsem měla k dispozici :D Pořád si občas píšeme.

Už jsem se dost nudila, když byl konečně čas jít. Přibližně půl hodiny po šesté (nějaké zpoždění je skoro vždycky) jsme odjížděli z Prahy. Vedoucí (nebo kdo to byl, fakt nevím, jakou měl ten člověk funkci :D ) nám poskytl nějaké informace o natáčení. Řekl nám, že je to hodně o improvizaci a že nemusíme umět texty úplně nazpaměť, ale je dobré se v tom umět orientovat. Pak se zeptal jestli je někdo, kdo scénář ještě vůbec neviděl. Přihlásila se moje matka.

V tu chvíli jsem myslela, že mě klepne Pepka. Nakonec jsme si to spolu prošly a nějak jsme to zvládly, ale nejprve mě to dost vyděsilo.

V Bratislavě jsme byli před půlnocí a pak jsme se měli ubytovat v hotelu. Nedokážu pochopit, jak jsem stihla být v Českém Těšíně, v Praze a v Bratislavě za jediný den (a to jsem ještě měla v Praze spoustu času)! No každopádně, kdyby vás to zajímalo - dá se to stihnout! :D

Hotel byl úžasný. Opravdu jsem nečekala, že to bude až na takhle vysoké úrovni. Ani jsem nedoufala, že budu mít svůj vlastní pokoj, ale v tom jsem se mýlila. Bylo to fakt super, škoda jen, že jsme si to nemohli užít o něco déle, protože ráno v sedm jsme už měli být připravení před hotelem na natáčení.

K tomu se ale dostaneme až v druhé části :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 20:21 | Reagovat

Na televizi se nedívám, takže Soudkyni Barbaru jsem nikdy neviděla. Jsem si jistá, že by mě to nebavilo :D Ale věřím, že to muselo být těžké.
A spřátelit se s dvěma cizinci v Praze a dostat na scénář na něj kontakt? To mi zní jako nějaká zápletka romantického filmu :D

2 extras-diary extras-diary | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 20:26 | Reagovat

[1]: Že jo? :-D Já mám ale takových "zápletek z romantických filmů" spoustu, problém je v tom, že ta druhá osoba to většinou prostě odmítá vidět :-D

3 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 27. dubna 2016 v 0:30 | Reagovat

pěkné ;-)

4 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 10:25 | Reagovat

Příběh mne pohltil, těším se na pokračování =D

5 extras-diary extras-diary | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 18:13 | Reagovat

[4]: To jsem ráda, děkuji :-D

6 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 27. dubna 2016 v 19:53 | Reagovat

Byla to šílená doba...

7 Ev. Ev. | Web | 27. dubna 2016 v 19:54 | Reagovat

S bráchou na Soudkyni Barbaru občas koukáme, protože nám to přijde strašně vtipný, jak tam na sebe řvou a hádají se :D Ale jinak zajímavý článek :)

8 extras-diary extras-diary | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 20:14 | Reagovat

[7]: Jo, proto nechápu, jak tomu někteří lidi můžou věřit, vždyť u normálního soudu by je vyhodili... :-D

9 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 15:48 | Reagovat

Seriál vůbec neznám, jediný co znám je Ordinace :-D ale na tu už vůbec nekoukám.

10 extras-diary extras-diary | E-mail | Web | 28. dubna 2016 v 18:15 | Reagovat

[9]: Ordinace... :-D Taky jsem kdysi koukala :-D

11 Tucka Tucka | E-mail | Web | 7. května 2016 v 23:35 | Reagovat

Wáu, jsem docela unešená, je to napsané tak poutavě :-D Těším se na druhou část :-D *teď nesmím ztratit odkaz na Tvůj blog...*

12 extras-diary extras-diary | E-mail | Web | 8. května 2016 v 10:09 | Reagovat

[11]: Díky, druhá část už je zveřejněná :-D

13 Blanik Blanik | E-mail | Web | 14. února 2017 v 17:33 | Reagovat

Ahoj, na tvůj blog jsem narazila nově. Líbí se mi jak píšeš, protože se to dobře čte. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama